O blogu a kulturní sabotáži

Kulturní subverze (culture jamming), sémiotická guerilla, subvertizing, sémiotické krádeže (semiotic banditry), sémiotický robinhoodismus (semiotic Robin Hoodism) apod. jsou označení pro řadu taktik užívaných v různých kontextech (politických, komerčních, kulturních) k subverzi mainstreamových kulturních institucí a dominantních významů cirkulujících v kultuře. Tyto taktiky jsou většinou založeny na záměrném zásahu do obsahu sdělení za účelem transformace či převrácení jejich významů.  V širším smyslu jsou motivovány snahami otevřít veřejný prostor pro svobodné a demokratické vyjadřování názorů  a osvobodit jej od nadvlády reklamních agentur, médií a inzerentů.

Při kulturní subverzi je užíváno různých technik jako například organizování pouličních akcí, happeningů, grafických a textových úprav billboardů a vstupování do veřejného prostoru prostřednictvím blogů, e-zinů a tištěných magazínů. Klíčovou a zřejmě nejrozšířenější taktikou jsou však  zásahy do mainstreamových, dominantní hodnoty reprodukujících a masově šířených reklamních popřípadě zpravodajských sdělení.  Sémiotické sabotáže mají velmi blízko k ironii, satyře, vtipu, karikatuře, graffiti, mystifikacím, happeningu apod. Kořeny kulturně subverzivních taktik lze vystopovat v punku, dadaistických a surrealistických hříčkách či například hnutí hippies. Teoretickou a konceptuální inspiraci lze nalézt v textech Michaila Bachtina (2007), Guye Deborda (2007), Umberta Eca (1986), Michela de Certeaua (1984), Jurgena Habermase (2000), Stuarta Halla (2005), Rolanda Barthese (2004, 2005), Judith Williamsonové (1978), Johna Fiska (2001), Naomi Kleinové (2005), Kalle Lasna (2000) a řady dalších. Kulturním sabotážím se věnují jak jednotlivci, tak  různé aktivistické skupiny, velice často jsou však nereflektovanými (či spíše neprogramovými) produkty členů publik, kterým byla určena původní sdělení (vpisování a malůvky na fotografiích v denním tisku, na plakátech apod.).

Studentské práce publikované níže jsou inspirovány zejména Hallovým konceptem kódování a dekódování: studenti a studentky se v jednotlivých sděleních pokouší identifikovat dominantní významy, které následně transformací lingvistického či ikonického sdělení přepisují ve významy opozitní. Problematika kulturní subverze, sémiotické guerilly je velmi rozsáhlá a tento blog je pouhým „cvičným médiem“, které slouží ke zveřejnění praktických výstupů ze semestrálního kurzu KSV/VMSB Význam mediálních sdělenívyučovaného na PF JU v Českých Budějovicích. Naším cílem není napadat firmy a jejich produkty, nýbrž poukázat na polopravdy a zamlčené důsledky, ke kterým konzumace inzerovaných produktů vede nebo může vést. Primárně se přitom zaměřujeme na rozpoznávání způsobů, jakými jsou konstruována některá mediální sdělení: motiv níže uvedených "malých sémiotických sabotáží" je tak zejména mediálně výchovný.

- Michal Šimůnek -

Literatura:
- Bachtin, M. Michail. 2007. François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha: Argo.
- Barthes, Roland. 2004. "Rétorika obrazu." S. 51–62 in Císař, Karel (ed.). Co je to fotografie? Praha: Herman a synové.
- Barthes, Roland. 2005. Světlá komora. Poznámka k fotografii. Praha: Agite/Fra.
- Certeau, Michel de. 1984. The Practice of Everyday Life. Berkeley: University of California Press.
- Debord, Guy. 2007. Společnost spektáklu. Praha: INTU.
- Eco, Umberto. 1986. "Towards a Semiological Guerrilla Warfare." Pp. 138-144 Travels in Hyperreality, New York: Harodcurt Brace Jovanovich.
- Fiske, John. 2001. Komodity a kultura. Revue pro média 1 (1): 87–91.
- Habermas, Jürgen. 2000. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia.
- Hall, Stuart. 2005. "Kódování a dekódování." Teorie vědy 27 (2): 41–59.
- Kleinová, Naomi. 2005. Bez loga. Praha: Argo/Dokořán.
- Lasn, Kalle. 2000. Culture Jam: How to Reverse America s Suicidal Consumer Binge - and Why We Must. Harper.
- Williamson, Judith. 1978. Decoding Advertisements. Ideology and Meaning in Advertising. London, New York: Marion Boyars.